ROMANCE O ŽENÁCH.

Antonín Sova

ROMANCE O ŽENÁCH.
Tenkým smyčcem si břízy hrály, jarní větry povívaly... Ženy šly ověnčeny v stráně, my jsme se dívali z dálek na ně... Tančily na slunci v zrosených travách, večera odlesk na horkých hlavách... Všecky jsme znali po jich hlasu, poupata vadla na jich vlasu... Lehkomyslně si s květy hrály, včerejšky vesele pohřbívaly..., přes propast tančivě přelétly mžikem s vítězně naivním, divošským křikem, 117 co my jsme nad hloubkou stáli tak zoufale tam, kde se sypaly smíchu jích korále, střemhlav jsme padali v zoufalém mlčení, v záhad a hrůzy posvátném dotčení... 118