MEDITACE PŘED NOCÍ.
A obilí lenivě praská a šumí,
stroj lenivě zpívá, bzučí,
Kraj lenivě stmívá se, teskně, jak umí,
pod světly řeka hučí...
Pod světýlky drobnými Evropa hasne,
jež v bezvětří slábnou a čmoudí...
Kdys vyplula za rána v pohodě krásné,
teď bloudí a bloudí a bloudí...
Kdo živý, ten usnul a proto ty smutky,
ta veliká před zmatky ticha...
A něco jak bolehlav jistý a prudký
z těch opilých nocí dýchá...
Ne, není však ticho tak, jak se zdálo,
teď z hrobů cos mrtví děli:
Vám nahoře líp než nám se spalo...
A přece jste žíti chtěli...
139
A mrtví se trapně usmívali
pod rozdrolenými věnci:
Co z života vašeho vyzískali
ti věčně kosící ženci?
140