FAUST, DON JUAN A SVĚTEC.
Faust, Don Juan a Světec... Z jedné matky jsou.
A bratři, nemýlím-li se tou domněnkou.
Faust prvorozený s Mefistem v duši. Každým dnem
pochyby rostou... Svět mní spasit rozumem...
Don Juan spásu zří ve smyslech vzbouřených.
Svět spasí genij zla. Nad hříchy větší hřích..hřích...
Jen Světec modlí se... Jdou hlasy z daleka...
A sní: Je možnost spásy mimo člověka...
Faust Duši hledat šel. Don Juan líčil tvář.
Snil Světec na modlitbách. Daleko však zářzář.
Tři nenávidí se. A rvou se díla jich...
A rve se rozum s vírou v nadzemské, rve hřích...
145
Sny, činy, modlitby... Dny... Věčné zápasy...
Už z oněch bratrů tří nás nikdo nespasí...
Na Zeměvstoupení čekáme doufající,...
snů, lásky Herkulové, činů trpaslíci...
146