DOBROVOLNÍ VĚZNI

Antonín Sova

Lehkými ztrácí se oblaky vteřin míjení, osvobodit jak mohly by ty, kdož jsou vězněni. Mnoho je vězňů, jedni se zavřeli v lásky kleci, jiní sedí v bídy černé věži, jiní v hrobce nemoci své leží, jedni vlastní rukou sebe do osudu zazdívají, nevědomi, kde svítí hvězdy zítřejšího jejich nebe. Mnoho je dobrovolných vězňů lásky, kteří šli chudými poli sbírat své klásky. V duších svých bohati zapomenuli výpočty sobců k hodům se pozvati. Tolik vězňů a úsměvem ve svých žalářích chodí, třebas i vědí, že je to poslední žalář, z něhož jen smrt je osvobodí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

964. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pojď mezi nás! (Karel Hlaváček)
  2. Z té duše volám: Žehnej, Bože, vlasti ( H. Uden)
  3. Saranče nábožná. (Eliška Krásnohorská)
  4. Brázda. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ORÁČ. (František Serafínský Procházka)
  6. JE DRSNÝ KRAJ (Antonín Sova)
  7. Pole chudých. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Trávy na hrobě (Antonín Sova)
  9. PO PŘEČTENÍ ZÁPISKŮ PETRA KRAPOTKINA (Antonín Sova)
  10. AŽ VŠECKO DOBOLÍ. (Karel Babánek)