DOBROVOLNÍ VĚZNI

Antonín Sova

DOBROVOLNÍ VĚZNI
Lehkými ztrácí se oblaky vteřin míjení, osvobodit jak mohly by ty, kdož jsou vězněni. Mnoho je vězňů, jedni se zavřeli v lásky kleci, jiní sedí v bídy černé věži, jiní v hrobce nemoci své leží, jedni vlastní rukou sebe do osudu zazdívají, nevědomi, kde svítí hvězdy zítřejšího jejich nebe. Mnoho je dobrovolných vězňů lásky, kteří šli chudými poli sbírat své klásky. V duších svých bohati zapomenuli výpočty sobců k hodům se pozvati. Tolik vězňů a úsměvem ve svých žalářích chodí, třebas i vědí, že je to poslední žalář, z něhož jen smrt je osvobodí. 65