POHLED DO MINULOSTI

POHLED DO MINULOSTI
Stopuji myšlenky, jež věku kdys chtěly víc, než mohly dát, jej s moří, výšek obhlídat, jej pokřtít v duchů blýskavici, by k bohu jako ke člověku vždy došlo srdce milující. Ted' někdy jako po hřbitově tu po myšlenek stopách jdeš a na slehlém jich staneš rově. Jdeš, kroky tvé se ozývají a někdy až se zachvěješ, tak blízko ti, co hroby tají. A myšlenek těch mnohý hrob již odlehlý, jak bouřné mládí se cize dívá z cizích dob. Ta honosná je a ta zradí, ta cizokrajná, z podzemí, ta s vrcholu hor kyne mi. A tak tu v slehlých řádcích prsti, myšinou, krtky rozrytu zřím epochu, jak leží tu. 61 Divoké růže pnou se po ní, a v čas, kdy spadávají, v hrsti mám minulost, jež bouří voní. 62