HNÍZDO

Antonín Sova

HNÍZDO
To včerejší jitro jak primulí zlatých květ. Já našel jsem modlitbu z dětských let. Hned srdce se hnízdem stalo, má radost věděla že čas je, by na modrých vajíčkách seděla, v tom hnízdě ve výši, jak by je zavěsil na duhu. A dole pod ním si tančila mládež na luhu. A dnes je tak ospalý den, jak chtěl by zaspati, že bolesti čeká, jež snadno, proč, nevím, se navrátí, tou řadou let když je tížil čas, když zledověl jejich zrak i hlas. Snad přijdou a dávné své místo osídlí, kde na modrých vajíčkách radost se rozkřídlí pokojná, z široka, šelestů všech se leká, a s plachou vírou a pokorou čeká. 68