SOUMRAK

Antonín Sova

SOUMRAK
Večerní soumrak objímá rukama vyzlacenýma pokojnou v stráni vesnici. Jen boří okna v světnici a hoří sníh, jejž navál v sad mrazivý, pozdní listopad. Beránci v nebi dřív jak sníh v tom zrůžověli v nebesích a po zamrzlých kalužích has v zlatě západ na růžích. Šly služky od krav za zpěvu s krajáči mléka ze chlévů a všechny soumrak objímá rukama vyzlacenýma. Mráz těžce zvoní údery, to v dřevo vťali sekery svalnatí selští chasníci. A vše, i kouř se valící, skrčenou kočku na zídce, psa před boudou a slepice, i topoly i došky střech, potoka zasněžený břeh, světelný soumrak objímá rukama vyzlacenýma. 91