SLOKY O VLASTNÍM OSUDU

Antonín Sova

SLOKY O VLASTNÍM OSUDU
Co často ruka něčí nevidná tě v osud zazdívá, že trčíš v něm bolestnou ranou, bezbranný a něm, víš, doba přes tebe jde nevlídná a nedá všemu, co jsi zašil, kvést a nedá všemu zrát, že krutá jest, v přátelích soudce máš, ne druhy své v zhrdané účasti, vzdálené, neživé. Byls často nejlepšími přáteli zazdíván v osud svůj, ni vpřed ni vzad se nehneš, údělem tvým nelze otřásti, když v předivu máš zhynout něčích rad, když za pohřby ti slzy cesty zkrápěly, když nejdražší, cos hýčkal a cos měl, ti bylo zabito vždy bědnou účastí. 86