ČASOVÉ SLOKY

Antonín Sova

ČASOVÉ SLOKY
Ti pojednou zbohatlí loupeží nebo dědictvím, neb aspoň myšlenkami po velkém rozdílení, jsou hazardníci, jichž ruce potem spravedlivých se nikdy nepotily. A s rozkoší pitomečků v rozhazovačné chvíli i v mumraji žití když promarní nepočítané jmění, jim bývá zas těžko klesnout zpět, a v jedné úrovni octnout se nahým se žebrákem. Tys jídal ze stříbrných mis. Tys obrazy koupil, kde předmět jich zhloupnul i barva i světlo, ty knihy jsi koupil, jež objevily se brakem, tím něčím, co přešlo, co dávno kvetlo, co včera bylo a není dnes. Sta pokladů vyšeptalých za sebou viz. Už dnes po nich nezaštěkne pes. Uč stále se býti šťastným se žebráky zas, i před hliněnou mísou, drahý jen jeden obraz měj, ten nikomu nevydej a k srdci tiskni jej, a nejmilovanějších z knih si podrž, knihu krás – leč nepřej si bohatství – mohlo by tě zmařit. Vkus zbohatlíků neuměl nikdy žít! Má hromady všeho, má brak, jenž oslepí smysly, sluch a zrak – však neumí s pravdou, krásou, se ctí hospodařit. 43