V POTOPĚ ZLATA

V POTOPĚ ZLATA
Chystejte se vynášet balvany z lomů, chystejte se šat a obuv šít. Na tisíce zas vyjděte zbudovat domů, ztužiti válci tisíce dunivých mlatů, tisíce vyštěrkovat silnic, tisíce ulic vydláždit. Dráty a mosty a drahami spojte, co chystá den před námi, za námi... Kámen jsme vynesli z lomů, vystavěli jsme řady domů, ušili obuv a šat. Práce, toť lidský je věčný zpěv. Tržiště stará jsme opět zalidnili, obchodní domy jsme přeplnili vzácnostmi, na nichž lpí naše krev. Probděné noci jsme do nich skryli, v touze již spat, v touze již spat. Kamene z lomů jsme nanosili, ušili obuv a šat. Pro lidské štěstí jsme plnili svět mnohostí práce svojí. Ale zda zítra její plod i květ bolest vaši i naši zhojí? 46 Ale proč s námi jen lichvaří výdělků nenasytný stroj, překupníci dnů bez lásky, strašní, a proč jim neteče se tváří tolikanásobných potů zdroj, a proč nás do víru vtáhli, v zlý boj s podlých špinavců vášní? Viz, jen práci tvou uchopí chapadla tajná, ji utopí v zlatě svém, zdraží ji, vynesou, a tak s výsosti bursy své ve tvář ji vplijí ti zpět, aby jí tebe rdousili, dusili, aby tvé děti musily hladovět? 47