NOC PRÁCE

Antonín Sova

NOC PRÁCE
Noc pozdní, zaklínač je, by vše zkamenělo v hluboký spánek, aby srdce pokoj mělo, jak opuštěná studánka kdes u lesa, v níž sen se obráží jak měsíc, nebesa. Vše tvrdě usnulo, i město, pole, les, i stromy, vsi a cesty žilnaté i mez. Jen žhnoucích železáren kyklop hoří z tmy, a peklem dýchá budovami obřími, z jichž oken vyzařuje světly pot a krev. I v noci, kdy vše spí, řemenů svistí zpěv, neb žhavé oči tavíren a pecí žár tu srdce zjímaly a mladost jejich jar. Visutých na mostech se hemží, červíci, tavíren oči spalují je žhavící a z kouřů, mlh se haldy rozjiskřily v tmách. To vozíky-li sklápějí se na haldách, jak žhnoucích krys by vyprázdnil se žaludek. Teď s kopce černého proud jisker žhavě stek‘. A noc co noc tu syčí kotlů ventily jak hadi, když se potu s krví napily... 14