ZIMNÍ DEN

Antonín Sova

ZIMNÍ DEN
Pojď, zimní dne, led sluncem hoří, kraj zameten je vichřicí a pole, lesy v jednom moři se slilo na hlaď jiskřící. Uspaná sotva stébla vlají, síť, metlice a rákosí, duhami na nich kapky hrají, když boží dech je zarosí. Vsi okna mrazem rozkvétají a sníh se práší větrem hnán. Kdos jde. A z lesů pozvedají se zvolna těžká křídla vran. To slétá večer, v zlatožhavou západu výheň zapředen. A v koutě odloučeném v tmavou se kuklu vpřádá bílý den. 90