SLOKY O PROSTÉM ŠTĚSTÍ

Antonín Sova

SLOKY O PROSTÉM ŠTĚSTÍ
Znal jsem tvé vzdušné zámky s věžmi, jichž sta se zvedá, a dnes jsem viděl tě poprvé prostou, jak zahradou jdeš. Nechtěl jsem slibovat tenkrát, lidské co srdce nedá, svět co ti odepře, nikdy co míti nebudeš. A dnes... tvé štěstí vidím. Sedím u tvého stolu, před sebou úrodu léta, tvůj chléb, tvé ovoce. Není tu vzdušných zámků, však není také bolu, s útulným koutem jsi srostla něžně a hluboce. Bílý je domek tvůj a zpívá slunečnou sloku, v zahradě růže kvetou, v poli dozrává klas. Drobné děti tvé cupoucupou, kam se hneš, po tvém boku, snědé jak muž tvůj, pomněnky v zraku, vzdorný tvůj vlas. 76