JE CELÝ DOMOV TVŮJ V MÉM SRDCI UZAVŘEN

Antonín Sova

JE CELÝ DOMOV TVŮJ V MÉM
SRDCI UZAVŘEN

Je celý domov tvůj v mém srdci uzavřen. Mám snítku kleče, zřím-li na ni, vrch je zřen a propast lesnatá s pěšinou v údolí i s ozvěnami, až ta blízkost zabolí. A zvonky uschlé mám, jež zvoní z polních cest, když večer z oblohy se ozval, z ticha hvězd, i sedmikrásy z rovin chudých tisknu k rtům, kde šli jsme ruku v ruceruce, z tmy kde svítil dům, i šedožlutý mech mám z kůry altanu, kde odpočívali jsme v růží závanu. A naposled – mám lupen z vrby smuteční. Ta mlčí nad tvým hrobem v záři sluneční. 73