DEN JAKO JINÝ DEN...

Antonín Sova

DEN JAKO JINÝ DEN...
Den jako jiný den a noc jako jiná noc. Než chtěj být silný, sebe zapomnít. Chtěj štěstím nebo bídou jiných znít jak nástroj v rukou vyvoleného, když roste na milosti božské moc. Až někdy opuštěn a nepochopen, sám se octneš, umlkneš, – z radostné touhy spíš všech tvůrců, když svou naplnili říš, než z pocitu, žes v cestě jiným překážkou, pak dohasneš jak lampy shasne plam. A nerci, dočkáš-li se stáří: cizí jsem, kde přátelé, kde mrtví, cizí mi? A strom-li bez listí jsi v podzimi, nárazy větru vydrž hrozivé a prázdna pohledu, jež civí sem. 85