KOŘIST REVOLUČNOSTI

Antonín Sova

KOŘIST REVOLUČNOSTI
Ty rozmach, blaženství a cíl člověka zříš v svém pohodlném vidění dogmatu toho: sestřelíš zlo z barikád, zbrocený krví, ženou milován a stále mlád, tam pomiluješ, měšťáka kdes vyvraždil. Tak strašíš uboze, jda ulicí v těch revolučně pohodlných škorních zděněných,zděděných, kdo zaspal čas, ten budí smích. Je revolučnost v každodenním zraku hrdinném, je v tom, cos v síti ulapil, co na tvé udici se zmítá, abys k hodům společným svou kořist uchystal a všem, kdož po sbratření zatoužili, dal. Je lépe v srdce lidská vstupovat a duchem křtíti je, než vraždit z barikád. Neb smrt, jež samým člověkem je nastražena jak tisícerá pasť je jiná smrť než ta, laskavě na rtu posledním jež slovem zakvétá z poslední tvůrčí vůle nejvyšší, jak usmířená kajicnice žena. Však smrt, jež samým člověkem je nastražena, je podlá smrt, vždy vražedná a vraždící, k odvetě volá pomstu a chlemtat jde tvou krev zas žízní pomsty věčně žíznící. 50