HRDINNÉ ŽENY

Antonín Sova

HRDINNÉ ŽENY
V čas, nad kolébkou když matka se vroucně naklání, je těžko v oběť se vžíti. Své dítě ztratit v prvním zklamání, svůj trpký kalich píti, a – pod křížem zastavit se jednou a vidět – hrobu kameny jak šednou? A přec, když tolika ženám zbrojnoš krvavý rozpínal na kříž syny, je učil osud, že za cenu mrtvých živí ozdraví, s hlav sejme jejich viny – a nejdražší krví že krvácí jejich ženství za bratrské souručenství. Tak vryty do tváří zestaraných žen bolesti mučednické. Jich celý život však vysoko nad ně pozdvižen, i nad utrpení lidské. Když nad hrdinnými syny už nezakvílí, jen vrbami nad hroby se chýlí. 34