LETNĚ ODĚNÍ ŠLI V PRVNÍM MRAZU

LETNĚ ODĚNÍ ŠLI V PRVNÍM MRAZU
Za tmy kolem rozsvícených kaváren lidé šli z černých továren. Řada stromů prořídla, z náměstí, z ulic, z pobřeží řeky mlhou se sunuly vozů strašidla, trubky aut ječely ve sluch vzkřeky. Mlha studené vločky smetá předčasně útočné zimy, v záplatovaných šatech z léta zalézá, za nehty bolí zamodralými. Ale všichni jak choří jdou bledí a němí, jakoby do té chvíle leželi někde v zemi. Letně tak oděni se zdáli, dívka mladá a mladičký ženich. Za ruce drželi se a uplouvali beze slova, beze slova, za nimi černý pes zdvihal čenich. Byli tři, vyšli snad ze hřbitova od továren kdes, od Košíř. Mlha kolem světelnou studila tiší, prázdné jsou důlky oční, nozdry nezadýší, podivný smutek v dál a šíř. Oba v letních hadřících rozpadlých byli oděni. 29 Možná, že byli chvilinku někde spolu pohřbeni. Oběma tam, kde srdce měli, střelných ran otvory prázdné zely, vítr pískal z děr ztuhlých šatů. Jejich let strojů let, automatů. Mátožnou hrůzou povíval vítr, jich stíny se zdloužily. Snad je den výroční pozýval na místo, kde se vraždili, neb tam, kde sebe neb jiné vraždíme, najisto ještě i po smrti se vracíme, hrůza chce, aby ji člověk dožíval. Anebo byl to jen protest těch, kteří měli do mrazu letní šaty a bídy mstou churavěli? 30