DEN UTICHL JAK PRAPOR V BEZVĚTRNU

Antonín Sova

DEN UTICHL JAK PRAPOR V BEZVĚTRNU
Den utichl jak prapor v bezvětrnu, a slunce vadlo zapomenuté jak ovoce. A byl to v říjnu den a ze šípků a trnů zrcadlil pouště strání v potoce. Mne nezranilo nic, přec pln jsem smutných snů. Mne nezakřiklo nic a přec jsem ztich jak zem, když jasným uhořívá západem. Tak jako prapor v bezvětří se nepohnu. Neb cítím osamělost jít, nahlížet blíž v okna a srdce, bít v ně jako větev suchá, tu osamělost, již jak bolest ucítíš růst kol i v sobě, z kraje, z lidí, z hmoty, z ducha. 77