BUBENÍK, JÁSAVÉ SLUNCE VÍŘÍ

Antonín Sova

Bubeník, jásavé slunce víří nesčíslnými kmity paliček, zlatá až řeka ulicí do nekonečna se šíří. Chvatně jdou muži, tančí ženy, děti v kočárcích zachumeleny vykukují, jak velkého štěstí uzlíček. Ti, co se šklebí a nudí, za bubeníkem jdou v šatech s jemnými proužky, ale též rozdrbaní a chudí z lulek svých pouští kouře lehounké kroužky. Štíhlé slečny malých lásek se sluní, fialkovou, tou prudkou voní vůní, holky z fabrik, jež vášnivé romány žijí, chtivými nozdrami zlato ze vzduchu pijí. Bubeník slunce rozhazovačně třeště v prachu jde zlatého, rozvířeného deště. Staří tak zapomenuli na ústrky, mladí na pomstu, všichni procitli láskou, jí žili, stromy sní o zeleni, ač je předjaří ještě, nádržky vody o tom, jak ptačí se zrcadlí krky a jak zobáčky pijí s moudrou, chvatnou pílí.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

688. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PRVNÍ JARO. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  2. Ballada o Andělce. (Antonín Sova)
  3. Sonet z vesnice. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Návrat domů. (Antonín Sova)
  5. KRÁLOVSKÉMU HRADU. (Emanuel z Čenkova)
  6. Hymnickým rytmem plynou úlomky létavic (Richard Weiner)
  7. HOSPODA V LESE (Antonín Sova)
  8. VE VERSAILLESKÉM PARKU. (Antonín Klášterský)
  9. I. HODY V KOMÍNĚ. (Josef Merhaut)
  10. PODZIMNÍ (Antonín Sova)