VĚK

Antonín Sova

Mně dramatem se zdá můj věk, když nade mnou perutě chýlí, v něm člověk jsem, ať chuďas, rek, ať dravec nebo anděl bílý. – Vždy v lásce balvan žulový, zkad anděl. mé srdce shlíží, ve vášni dravčík, orlovi jenž podoben, v mozku mi kříží. V samotě horskou květinou, jež po rose touží a dlani, když zabloudí dívka pěšinou a chce si ji zatknout k stráni. Jsem paprskem, jsem slavíkem, kdy hraje to ve mně a zpívá, – a kdybych byl šedivým básníkem – jen kámen – ten na mne zbývá!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

627. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Matce. (Adolf Heyduk)
  2. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  3. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  4. Sloky ironické. (Bohdan Kaminský)
  5. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Národní píseň. (Karel Babánek)
  7. Zase? (Hanuš Věnceslav Tůma)
  8. Sloky melancholické. (Bohdan Kaminský)
  9. NÁŠ OSUD (František Šimeček)
  10. Druhá kapitola. (Josef František Karas)