VĚK

Antonín Sova

VĚK
Mně dramatem se zdá můj věk, když nade mnou perutě chýlí, v něm člověk jsem, ať chuďas, rek, ať dravec nebo anděl bílý. – Vždy v lásce balvan žulový, zkad anděl. mé srdce shlíží, ve vášni dravčík, orlovi jenž podoben, v mozku mi kříží. V samotě horskou květinou, jež po rose touží a dlani, když zabloudí dívka pěšinou a chce si ji zatknout k stráni. Jsem paprskem, jsem slavíkem, kdy hraje to ve mně a zpívá, – a kdybych byl šedivým básníkem – jen kámen – ten na mne zbývá! 9