NOVÝ BYT

NOVÝ BYT
Byt nový vyhledal, jen úzké čtyry stěny. Dům vápnem vlhkým pách’, na podzim dostavený, svou přídou úpravný, fasádou ozdobenou, a lákal chudinu svých bytů levnou cenou. Svůj skrovný nábytek v kout zvolna rozestavil, tu zas vše překládal, tu rovnáním se bavil, a hvízdal potichu... Dvé starých barvotisků po stěnách rozvěsil, „Krajinu zimní“, vísku, jak sníh ji zasypal, jak cestou osamělou na saně jedoucí se vločky sněhu stelou, pak „Léto“ prahnoucí v nezvyklých barev směsi, s obilím žloutnoucím a s mlhavými lesy. Pak, by se poohléd’, se schodů sešel hbitě; skla oken barevná se leskla duhovitě. Na dívky padal žár, jež v čtvrté patro spěly, jich hlasy zvonkově se dlouhou chodbou chvěly; pak tělný jakýs pán šel žoviálně kolem, se svazkem zelenin a chřestem, karfiolem, pot s čela utíral tak spokojen a klidný. Ten dům byl veselý, tak příjemný a vlídný, a slunce vesele na římsách plálo všude. Zde život, myslil si, všem šťastný, klidný bude! 128 Pak zašel do ulic... A nezřel již, v tu chvíli jak do mar před domem rakvičku uložili. 129