JARNÍ

JARNÍ
Zas je jaro, po náměstí blesky slunce křížem planou, zeleniny zápach ostrý cítíš vláti v ulicích; jaké je to jaro v městě s lící zpola ustaranou, sotva že se vzpamatuje řada stromů zakrslých! Jen snad pro tu toaletu v města střed jde beze slova pro ty šviháky a dívky, by jim lehký slušel šat, aby hlučné promenády při hudbě zas počly znova, aby starce kočár odvez’ v zkvetlých stromů vonný chlad. Ač již mnohý humorista pro jarní mne píseň tepe, nejsem přec tak blaseován, by dnes nezachvěla mnou; v kioskách když vidím zvláště prodavačky smát se lepé, z ulice když vidím stráně zelenat se nad řekou! A pás mlhy zlaté splývá s domy, mosty, s vížek řadou, květnové to ráno kráčí, tajná všude chví se zvěst; v sadech staré restaurace kmitly stromů cháskou mladou, ba i židle schystány jsou, neb již večer teplý jest. A jez kypí, rozpěněné vody dolu burácejí, vlny, mladé tanečnice v krajkách pěny chopil vír, v bok jich nahý slunce svítí, tříští barev jen se chvějí, chvějí se a burácejí v kapkách jemných jako pýr. 85 Fialové mlhy ještě nad řekou se táhnou v dáli, báně věží světélkují, všecko objal slunce svit, čistý azur celý obzor, celý obvod města halí, vše je svěží, vše je mladé, sadů vzduch je vůní spit. A mně tak je jako dívce, v prvý ples jež právě kráčí, o tom sním, co může přijít, nejasnou jsem touhou spit; jaro, jaro, usmívavé, podobno jsi rozsévači, místo zrní házíš paprsk v duše mojí sladký klid! 86