STARÝ KOMIK

STARÝ KOMIK
Často zřím jej na ulici, vráskovitý, pln je bědy, stopy líčidel má v líci, starý svrchník nosí hnědý. Jeden z těch, již závidějí kolegům svým trochu slávy, jež tu žijí v beznaději mezi lhostejnými davy. Dávno zradila jej píle, touha po slávě a žití, – bez studií, nahodile teď si hájí živobytí. Komik je to ošumělý, kousá žalem, ironií, sarkasmem se chvěje celý, neškodnou však uštkne zmijí. Večer vždy jej můžeš zříti kuplet zpívat obnošený, jak je cele naše žití bez trvalé jakés ceny! 63 Jak se šklebí, jak se kývá, banálním jak plýtvá slovem, dueto když někdy zpívá ve výparu tabákovém! Výstupy jdou monotonně, – a když není smát se čemu, napřed tlusté primadonně a pak počnou tleskat jemu. Ó, to nikdo neví, neví, jaká bída umění je, místo zlata když dá plevy, když vás tvrdou pěstí bije! Nikdo neví, jak to bolí, jak jsou bědní ve svém stáří na umění svatém poli nedouci, chlebíčkáři! – 64