SHLEDÁNÍ

SHLEDÁNÍ
Na kolesce, v tom chladu ranních chvil pan otec vyjel v hlučnou, městskou vřavu, – v snech shledání již minul bouři splavu; – jen synu vstříc, jenž na vojnu dosloužil. Byl v městě... Jak to trysklo v tepnách žil, když dostal po letech tu spasnou zprávu, že přijde syn, jenž jeho starou hlavu má zastati, i prací větší díl. A nevěstu mu vyhlíd’ – jako květ, – vše sháněl, upravoval mlýnici a radostí již nemlel dnů as pět. Zvon cinkl, stanul vlak... A jako stín kdos bezruký mu podal levici, – a mlynář zbled’, – to byl ten jeho – syn. 45