PODOBIZNA

Antonín Sova

PODOBIZNA
Pleť má tak bledou, žlutí zdá se hrát, a oko černé z dlouhých plane řas, tak lesklý má a kučeravý vlas, jak noci lesk by s vůní svou tam vpad’. A před zrcadlem vědoma svých vnad, jak kroutí se, uchvátí kouzlem vás, krok houpavý a elegantní zas, i náhlá veselost i náhlý chlad. A s neklidem koketních tanečnic si sedá, nožkou prudce houpajíc. – A hovor chorobně tak vleče dál, pln akcentů a neskončených vět, a pláče hned, když jsi se nejvíc smál, a vysměje se, že bys plakal hned. 87