VĚŘÍM...

Antonín Sova

VĚŘÍM...
Já věřím ještě v zemi, jež soucit má k nám němý a za práci dá chléb. Že věčně má svou krásu, ať přelítne sta časů přes lidskou, horkou leb. Až pro krásu cit zmizí a bude srdcím cizí a proti pěsti pěst, až ironický, hluchý věk účtů přijde suchý, zas bude stejně kvést. Tak veliká a vlídná, zřít bude věčně klidná do lidských, bludných drah. Hvězd mír v svém květném čele, své luhy, lesy stmělé haliti bude v nach, by člověk děsem jatý, pln trpkosti a ztráty a pln nečistých zlob 15 v ní našel stopy Boží, chléb pro hlad, jenž se množí, a květy na svůj hrob. 16