POZDNÍ MOTÝL

POZDNÍ MOTÝL
Do hola ostříhán, svou krásou jist, tak tupě hledí v hovor kol a smíchsmích, když nad Příkopy večer křídla zdvih’, kdy jeseň jde a mrazný vzduch vlá čist. Je v klubu anglickém (ač nezná číst), že límec modní má i šatu střih; jak uboze to tílko trčí v nich, a chorá líc plá jako spadlý list! Snad s obrazu Van Beerse zbloudil sem s tím vychrtlým a zimomřivým psem, a denně nábřeží jde po terase? Co v práci mládež den svůj prožila, jej osud pozdního stih’ motýla, na nové zábavy v tom myslí čase? 67