ZIMNÍ SUJET

ZIMNÍ SUJET
Ve vločkách, v pýří sněhu tak zpola zahalené spí město s chrámy, arkýři, jak vichr k obličeji sníh třesoucí se žene v skla kandelábrů zavíří. Jsou bezlisté již stromy, jak bázní se mi chvějí, větvemi zticha kývají, bezlistých snětí stíny lehly si do závějí, jich rysy v jedno splývají. Již k vánočnímu hodu se valně připozdilo, vše kypí skladů nádherou, vše pařížského vkusu je filigránské dílo, hle, modravých lamp řady vrou. Ty cítíš zvlhlé, puklé jak kaštany tmou voní na rozích ulic setmělých, co prodavač, ten samý, v též čapce jako loni si hvízdá v skocích veselých. Zříš kočárů shluk cestou se kupit před paláci, lokajů pomluvačný kruh, řad stínů v oknech tančí a mění se a ztrácí a hudba provází svůj sluch! 97 Ba, vánoce se jistě již valem přibližují nad posněžených stromů řad; teď otcové svým dcerám, svým kráskám přislibují shawl moderní, plesový šat, teď dlužno také hledat a prosit protektory, zas k srdcím chudých sklenout most, večeři schystat slušnou a stromek pro ty tvory, jež jindy nezná společnost. 98