Jeseň.

Antonín Sova

A jeseň neváhá: jde v luzích povadlých, po horách, po lesích, jde v města zašedlá; v těch slunce zemdlených a zrudlých paprscích má duše jako v snech ji pouze zahlédla. Bez vanu zdál se den a smutkem západu plál rudě na střechách a stromy snily v šumu, vzduch ostrý v podzimním se snášel prochladu a sniví pavouci v něm předli svoji dumu. Jak v zmatku listí roj se počal snášeti... A mne to dojalo, jak tichý pohled ženy, jež rubáš počla šít vlastnímu dítěti, v tom tichu tragickém zrak chýlíc zkrvavěný.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

88. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň útěchy. (Jan Červenka)
  2. LESEM. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Po krisi mládí. (Antonín Sova)
  4. ŽLUTÉ LISTÍ. (Herma Pilbauerová)
  5. V dveřích parku. (Jaroslav Vrchlický)
  6. IV. Zahučaly hory, zahučaly lesy... (František Leubner)
  7. SVÁTEČNÍ MĚSTO (Antonín Sova)
  8. Zákeřná jeseň. (Milan Fučík)
  9. 10. V les nejhlubší si také jednou zajdu, (Vojtěch Pakosta)
  10. PO BOUŘI (Antonín Sova)