ZPĚVAČCE

Antonín Sova

Vybledlou píseň z vašich úst jsem na div s nebes slyšel růst, v ní slyšet mávnout perutí divného pohnutí. V ní zbarven loučení byl práh, i potok, stromy na cestách, řeč věcí lkala nejináč než usedavý pláč. A píseň, stará, vybledlá jak zjevení se pozvedla naivní mocí přesvatě, jak obraz světcův ve zlatě.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

561. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  2. Z JARA. (Julius Zeyer)
  3. Píseň Vltavina. (Eliška Krásnohorská)
  4. SPÁNEK. (Herma Pilbauerová)
  5. HUDBA. (Antonín Klášterský)
  6. HOUSLE. (Antonín Klášterský)
  7. XVII. Hudby přitlumené zvuky (Jaroslav Vrchlický)
  8. Ve vězení. (Stanislav Kostka Neumann)
  9. 17. Ó hudbo lesa čarovná, (Vojtěch Pakosta)
  10. I. Jste, Čechy mé, jak strom je v širém poli, (Josef Václav Sládek)