BALADA

Antonín Sova

Muže a dítě měla, nikomu nezáviděla. Bílila plátno u vody. V okně chaty se sluní květiny, měly vůni jako dozrálé jahody. U lesa na louce v tichu sváděli ji k hříchu, v řece tam koně plavili. Mladí ji přemlouvali, staří lásku jí lhali, měšťáci vtipně se bavili. Věrná dřív, starostlivá, očima zvířat se dívá, počíná tulit svůj žal. Muž ji vyhlíží, hlídá, z práce se vrací, zvídá vidí to, zbil by ji, sklál. Smála se všemu, když sedla na večer s mužem a jedla, u prsou dítě své. Vždy co jí řekli, ta slova žvatlala, svůdníkova v prostotě poctivé. Mnohdy tak večer se šeřil, věřil i neuvěřil, brousil nůž, po ní z tmy pás. „Ztratíš ženu a najdeš si jinou, svůdci přejdou, měšťáci zhynou, mládí je pekel plamenný hlas.“ Schůzky, ty vzkazy, ty chvaty. Kdo ti dal klobouk, ty šaty, řetěz ten ze zlata? Naposled jsi se dnes smála, lži své mi povídala, ženo proklatá!

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

1051. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ballada o Andělce. (Antonín Sova)
  2. PRVNÍ JARO. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  3. HOSPODA V LESE (Antonín Sova)
  4. VEČER. (Karel Babánek)
  5. Jarní. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V tajemných sklepeních, rozvleklých chodbách (Josef Holý)
  7. None (Karel Leger)
  8. PODZIMNÍ (Antonín Sova)
  9. RANNÍ VÍTR. (Antonín Sova)
  10. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)