VENKOVSKÝ HŘBITOV.

Antonín Sova

Malinami sládne Sluncem hřeje(Na) Pestros kvě tichne šedos mechů(Na) Tajemnou prázdnotou dávno vydechlých dechů(Na) Dodimi cvrčky cvrčí(Na) jakým podzemním pramenem hrčí(Na) Hlas ten se mod či zpí(Na) či snad si čeho přeje(Na) Uprostřed na vsi obec v obci(Na) s kostekem a s baňatou ží(Na) na šícím se krčí kopci(Na) v čtverhranu zdí se drocích(Na) Tiše se nebožkům leží(Na) pod drny tlením vocích(Na) Dře kříže jsou pochýle(Na) Z osyk se va vrb a bříz(Na) kovo tepa schránka se klene(Na) rezi kříže vyvráce(Na) tr se s dešti rve o pis(Na) Obec mrtvých toť obec sta(Na) Jako zpěvník jenž staletím(Na) sežlout přetán křimi prsty(Na) jako vybled chatr misál(Na) ornát vetchý v němž zlato se (Na) jako kalich jenž no vyssál(Na) aby již navřel dechem tím(Na) Sta to obec jak chavič(Na) u varhan nových píšťal hlas(Na) jako dech plís ustavičný(Na) zdí kde kropenko viselas(Na) Slad to ticho dneška i vzdálených (Na) leží tu leží zlehka na čloku(Na) Kolikrát se tu již obec sešla ce(Na) od starosty po pasře a do rebela(Na) od kněze s učitelem do rváče hospodského(Na) od duše zakřiknu do hrdla tlampačského(Na) od ry duchařských mlhavých visio(Na) k rozumářskému popře věčných hvězd(Na) od ry v život vezdejší bez klopot a shonu(Na) do prokle všeho co dou žije a jest(Na) od blahobytné zpupnosti něžných statkářských ro(Na) do dy chalup a opilých krčem zkřivených scho(Na) Obec v obci v ran spí rose(Na) jako by v svě nic nelo se(Na) Dávno kdož spí tu si sklidil pole(Na) vypravil ti a ošetřil(Na) brav svůj i stohy ve stodole(Na) s čele při dlouhém vysedal stole(Na) podzim kdy nad vsí se rozvětřil(Na) Dávno kdož spí tu světem vyšel(Na) hledat si štěs mod květ(Na) Dávno se vrátil a dávno zdráv přišel(Na) v duších mu hučel ši svět(Na) Bouřila města řečí ci(Na) továrny v otroctví jaly jej(Na) zaval pole jež pán si sklí(Na) kolečkem zaskřípal v drobných dnů děj(Na) Ale přec vrátil se z města a z dálky(Na) od cizích z otroctví moří z války(Na) v chatrči místo kdy vyplnit moh(Na) Políčko když moh přeorati(Na) přes potok na luka květ hnáti(Na) sat jak zcela ma hoch(Na) Zase byl doma a zas tu vrůstal(Na) a tak si zvykl již navždy stal(Na) s políčkem s kravkou a pod krovem(Na) Na schody mlynské s pytly stoupal(Na) snopy zdvihal a v potu se koupal(Na) za kravkou kráčel žernovem(Na) til jak vo vlast hlína(Na) ti jak rostou jež sundaval s klína(Na) žena jak zraje domovem(Na) co tu bylo co teple a (Na) mohla mu dát jen vlast ze(Na) Pranek v podze od(Na) Odda seň věč chůvy(Na) v životy uspaných mrtvých mlu(Na) A kdo tu na hrobech pokle(Na) jichž se tu tolik pobořilo(Na) do malých travnatých kop slilo(Na) tichem svým ješ ticho množí(Na) a cos jak smilo boží(Na) vznáší se nad vším co bylo(Na) Uprostřed vsi obec v obci(Na) maliny vo a v divokém plotu(Na) špačko plody si hleda zobci(Na) vzduch je mdlý slad na dřímotu(Na) A vše co v statcích a chalupách kol(Na) žije co zvučí co zpí se slu(Na) kosami cin co v kovár du(Na) kladiva dale pily co pou(Na) okovy ze stud taže skřípou(Na) co bučí dobytek smíře bol(Na) jak by tu naslouchal z keřů a kvě(Na) z křížů a zdí a mizel světu(Na) vzdušněl a vznášel se nad údol(Na)

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

680. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SAMOTA (Antonín Klášterský)
  2. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)
  3. Byl městys malý... (Antonín Sova)
  4. Z VLAKU. (Antonín Klášterský)
  5. PO ŽNÍCH. (Adolf Červinka)
  6. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VI   Temní se kostelík i chlumec rozsochatý (Božena Benešová)
  8. XXI. Noční procházka. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Determinismus. (Josef Svatopluk Machar)
  10. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)