BURSA.

Antonín Sova

Den šedivý jako když mouky šeď(Na) nezvěstný mlýn by ve svět sypal(Na) co v ulicích tramwayí hluk skřípal(Na) olbřímím vozům v odpověď(Na) U bursy kupčíci na chodník(Na) a na schody pod kandelábry a vlysy(Na) svůj v hebraismy ztajený křik(Na) si zpívají hlučí svou chvalořeč mísí(Na) v to agenti pochyb svých jízlivost(Na) svou výbušnou zlost(Na) i smíchem se dusící zchytralý dík(Na) Co na burse hlava lpí na hlavě(Na) co hádají se a chválí dnů zboží(Na) dle dešťů a slunce a úrody boží(Na) déšť na ulici mží modravě(Na) A jako by z hluku slov zvonilo zlato(Na) na velikých měřicích zisků váto(Na) já žírné zřím v daleku prostory vlát(Na) zažloutlým zlatem tam u lesů kdes a zapadlých blat(Na) Jak hallucinován den srpnový cítím(Na) žehnouti obilím zralým a ovocem kvítím(Na) A slyším dech letního světlého rána(Na) za fujarou pastýře ovce se vlní(Na) dzin dzin dzin dzin(Na) to zvoní a drobného městečka brána(Na) se postavami a nářadím plní(Na) a houpaví strakatí voli(Na) se plouživě vlekou kams do údolí(Na) kde v lučinách bělí se mlýn(Na) Ó střídavé drobné plochy polí(Na) lny zrající máky a skvrnaté natě(Na) kde chatrč stará se hrbí k chatě(Na) a k silnici pod topoly(Na) Vše ve znoji srpnového žáru(Na) jak praská a šustí a zrá(Na) dzin dzin dzin dzin(Na) Co hospodář sklidí Nemá zdání(Na) vše slunce je dešťů hra(Na) vše oblohy modré je stín(Na) Ó nekonečné jsou obzory hoří(Na) plá obilí zlaté jak vlny v moři(Na) kdes na něm jak koráby plují(Na) vesnice bílé se stožáry ranními(Na) svých věží a pod větrem stromy nad nimi(Na) jak vzepjaté plachty dují(Na) Ó louky a pole za ranných ros(Na) zřím jasně teď v sluch mi zvoní cos(Na) dzin dzin dzin dzin(Na) za fujarou pastýře ovce jak zašly by v mladých dnů stín(Na) slyš zvoní to ztrácí se pastvištěm dzin dzin dzin dzin dzin(Na) A všude bronz ječmenů a žit rozvlátá zlata(Na) Jsou údolí sluncem vrchovatá(Na) jak nádoby zlatistých vín(Na) A všude se zdá až ke štítům chalup líti(Na) zlat přezrávající vlnobití(Na) a nejvíce za čistých jiter v nichž dlouží se stíny(Na) ze sadů jablůněk švestek a sliv(Na) Vsi vidím se dívat dychtivě do roviny(Na) a městečka drobná do dalekých niv(Na) kraj vidím se bělat těly(Na) v světelných blescích ranní rosy(Na) a poslouchám tisíce ženců úrodu kosí(Na) a vidím jak Bůh je milostiv(Na) Již hlavy volů zřím kývat se z hlubokých cest(Na) a za nimi plné vozy se vléci(Na) tak jasně to zvoní jak zrna když z bohatých snopů se sypou(Na) když pod tíhou obilí nápravy skřípou(Na) a úžasných bohatství tvoří budoucí zvěst(Na) A konečně probudiv se dešť crčet jsem slyšel zas(Na) cink dukátů za uzavírkou kdes o mramor komptoáru(Na) Tam zdálo se mi zlato niv žírných se vylilo(Na) pot ženců že vypilo(Na) krev radostné práce v únavném horkém žáru(Na) a moudře se o mramor smálo proč komu ten uzrál klas(Na)

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

352. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JITRO. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  2. Kolo spěchá, osa zvoní, ( H. Uden)
  3. Šafář. (Karel Leger)
  4. CESTA. (Karel Babánek)
  5. 1. Ráno za chlaďounké rosy (Marie Čacká)
  6. 217. Tam žnou ženci jaří, srpové jim v hrsti se hemží, (František Sušil)
  7. SRPEN. (Karel Toman)
  8. None (František Serafínský Procházka)
  9. Ballada o mračnu. (Růžena Jesenská)
  10. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)