POUTNÍKOVA PRVNÍ ÚZKOST.

Antonín Sova

Jak chladí rosa... Nocí hlubokou lesk vod kdes v dálce vzkypěl nad obzor... Chatrče v cestě začernaly tmou. Topoly znaveně svůj tlumí rozhovor... Světélka drobná z oken kalných skel se prodírají sosen větvemi... Však shasly za mnou, jak jsem šel, a černý klid rozložil křídla nad zemí... Jak rozestřený temný baldachýn by visel nad cestou, jíž kráčel jsem... Nic nevidím, jen stromů obří stín, nic neslyším, jen listí chvít se otřesem... Noc bude dlouhá, ještě temnější, zrádnější cesta bude za klidu, cizejší lidé, chladnější jich bude zítra vítání, k nimž navždy jdu!... Ó kdyby nezpívala v srdci mi mateřská slova žhavým polibkem, mně zdálo by se, kroky plachými že za mnou jistě neštěstí se loudí v patách sem...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

184. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Črta z výletu. (Alois Škampa)
  3. None (Karel Leger)
  4. Naladění. (Beneš Grünwald)
  5. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  6. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)
  7. KLID PASEK. (Karel Červinka)
  8. PODZIMNÍ VEČER DOMA. (Zdeněk Krušina)
  9. DOMOV (Božena Benešová)
  10. Mokrá dřeva stála zdrceně. (Hermor Lilia)