DOBY.

Antonín Sova

A zázraky dokvetou... Víra v ně umírá po čase... Tím zamlknou proroci, myšlenky jich že nevzhoří v plamen... A ze vzbouřenců kdys cynické stádo stává se, svět těžším že krví se stal, zas padá s gigantů ramen... Jde oddechu chvíle těžká. Je myšlenek bezvětří, je staletí pohřbeno v žhavě disharmonické smršti... To velké, co snilo se, nikdo již nechápe, nešetří... A nechápavost štěrk drobný si sbírá, jím v zrak ti mrští... Však v tuposti opilé, jež přineslo zklamání, se gigantů synové rodí, ční vysoko z temnot noci, svět podchycují, jenž padat již zdál se v zoufání s mdlých, sesláblých otců ramen v jícen hltavých Nocí...

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

223. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Menhart z Hradce. (Adolf Heyduk)
  2. DUCH JIŽ VZBUZEN ČEKÁ NA VZKŘÍŠENÍ. (Antonín Sova)
  3. Bořek. (Antal Stašek)
  4. Naděje. (Antonín Koukl)
  5. Skřivan. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Moderní. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  8. Naděje. (Augustin Eugen Mužík)
  9. V. KIŠENĚV. (Jaroslav Vrchlický)
  10. MATČINY OČI. (Petr Křička)