IX. Nepoznám nikdy.

Xaver Dvořák

Zde nikdy nepoznám Lásky taje, tu sladkost srdce, z něhož vytryskla; mdlý touhou svojí klekám přemítaje tu, kde se mezi námi ztajila. Tak blízko bije ve zázračném tluku, závojem bílým k duši proniká, svým tajemstvím mou prodlužuje muku a zvětšuje mou kletbu hříšníka. Víc nelze zřít! lem symbolické řízy bolesti nelze prudce zachytit, vše v mysteriu pohříženo mizí, jak v slunce západu dne bílý svit. Mocvrhnouti se k svatým nohám v pláči, růst vidět v očích milosrdenství, plát úsměv, v němž se odpuštění zračí a otvírá se ráje království! V víře smrt, ó kterak rozkošná je, tma hrobu touhy mojí nezděsí, síla bázní těla více zraje, se vnořit k věčna hloubi přeje si. zhasne dne svit bílý v očích těla, duše v jaké světy prohlédne, kde Kristus ruce vzpiatyzáře skvělá jak dítě z kolébky ji pozvedne.

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

96. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  2. TOUHA. (Xaver Dvořák)
  3. XVI. (Xaver Dvořák)
  4. SERENADA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. BÍLÝ MOTÝL. (Otakar Auředníček)
  6. AVE. (Kamil Berdych)
  7. Et erit in die illa lux magna... (Hanuš Jelínek)
  8. NAD PARTITUROU. (Ludvík Lošťák)
  9. 27. Tys můj živý věneček (Josef Kuchař)
  10. 3   Magickou září protkána (Otokar Fischer)