SLOKY.

Antonín Sova

Můj stav byl kdys: vše v lásce mít, však úzkost cítit dojatou, sen krásné mužnosti své žít a chvít se všeho před ztrátou, čnít do světla, však ze tmy pít... V dva světy hledět pohřížen, dvě hlavy jedné bytosti, – v den, v slunci jenž plá pozdvižen i v noc, jež ve své temnosti hlad mužů skrývá i pláč žen... Tak bylo: vše bych objímal, a o všecko se bázní chvím... Pláč zašlých dnů mne dojímal... Dnes příští jásot duchem mým snů nezrozených zahřímal...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

archa, noemův, noe, arch, holubice, potopa, úmluva, ratolístka, koráb, penzista

135. báseň z celkových 180

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vidění. (Augustin Eugen Mužík)
  2. LVIII. Zas do vyhnanství věčného den kráčí (Adolf Heyduk)
  3. XXI. Kámen úrazu. (Jaroslav Vrchlický)
  4. XIX. (Xaver Dvořák)
  5. Sám. (Jaroslav Vrchlický)
  6. CESTOU. (Jaroslav Goll)
  7. 3. Že jsi večer v půldesáté (Josef Kuchař)
  8. Zázračný květ. (Adolf Heyduk)
  9. Chudobky. (Ervín Špindler)
  10. NAČ TA NEZABUDKA (Jan Neruda)