MEDITACE SVÁTEČNÍ.

Antonín Sova

Po tichých polích slunce odpolední těkalo, zčernalé rány pluhů teple hladilo, až ticho sváteční se kroků ozvěnami zlekalo... Jásavé pění skřivanů a cvrčků housle zladilo v pokornou hudbu odpoledních modliteb. A z keřů nejchudobnějších to stíny chladilo, mír ze svátečních obydlí a z prahů zavál chléb, lid mlčel pokorně i zvířata a úrod klas, jenž uzrával a zlatě hořel, sluncem slep... A jako touhou věčnosti vše přibližuje čas, vteřina za vteřinou, vše, co žití, růst a květ, minulá rozkoš, bolest, délka rovin, příkrý sráz, to vše, ač žití oddáno, se zdálo odcházet, jít zmaru vstříc a toužit po nesměrných dnech příštího života se nekončících let, klid tak byl pokojný, vál snášenlivý dech z vesmíru, z klidu živých, z mrtvých mlčení, z odkvětu stromů, z odumření věcí všech, že zdálo se, vše o budoucím sní již vzkříšení...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

452. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)
  2. NA VELKÝ PÁTEK. (Petr Křička)
  3. SMUTNÁ ROZKOŠ. (František Taufer)
  4. LUBUŠA (Stanislav Kostka Neumann)
  5. TANEČNICE (Rudolf Medek)
  6. PLANOUCÍ TVÁŘ (Rudolf Medek)
  7. VÝBOJE. (Antonín Sova)
  8. NEVÁHEJ! (Josef Lukavský)
  9. POSLEDNÍ VĚŠTBA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. MŮRA. (Antonín Sova)