To o rodičích svých znají vždy děti(Na)
s vroucností mystickou vyprávěti(Na)
jak s úsměvy blažených zřeli je mřít(Na)
Jak uhasli v plamenech života svého(Na)
plahočivého a pozemského(Na)
ráj věčný zřevše se otevřít(Na)
A jako by ožili zbaveni tíže(Na)
i zápasu k hroudě jenž tělo víže(Na)
kde rvali se s života nízkými běsy(Na)
s dnů podloudnostmi a lstivými děsy(Na)
když s blaženstvím věčným v mrtvé líci(Na)
tak polobdící polospící(Na)
tu opouštěli navždy zem(Na)
Jak očistným ohněm shořelo žití(Na)
když jiné se počalo v neznámu dníti(Na)
nad všedností hnusem a zlem(Na)
Já dítě též sníval jsem(Na)
Vždy vody jak šumí a větry jak dují(Na)
a oblaka prosvitem větví(Na)
sny odvěčné vypravují(Na)
sny o ráji zeleném tiše(Na)
dnů vodopády že klesají s výše(Na)
a prachem svým blažené smáčejí(Na)
již sproštěni těl svých kráčejí(Na)
po květech a světlech v rozhoupání(Na)
a po trsech které se pokorně sklání(Na)
po hvězdných travinách zrosených luk(Na)
A putujících duší shluk(Na)
blažených stoupá k zenitu v klidu(Na)
v duhovém obestřený vidu(Na)
sfér neslyšný zpěv(Na)
za sebou stopami světla vláčí(Na)
a zlatými vlnami proudy své stáčí(Na)
u světel nekonečný mír(Na)
let tichý prostorem světlým víří(Na)
a jejich kruhy se úží kams míří(Na)
souhvězdím Labutí Orlů a Lyr(Na)