168. Spí v tom hrobě hudec, v čistém duši tónu vypustil,

František Sušil

Spí v tom hrobě hudec, v čistém duši tónu vypustil, Líp těch stín sladký odpočinek mu stele. Útrobu měl zbožnou, vždy po ní se lahodně nebeský Rozplýval souzvuk rozhlasy všechny ladě. Říš tónův domovem, byly housle celým mu majetkem, Za svou choť jedinou uměnu vroucně kochal. Což cítil, co tušil, své náděje, žadby a tužby, Všechno to nám v proudech souzvuku jasně jevil. Do věčné teď vzat jeho duch harmónie vlasti, Kdež blažené v slastech s anjely hymny hudá. Housle ty v rov, hrobníku, mu dej! Z nich růže tajemná Povstane, jenž sladké susliti písně bude.

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

41. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  2. NÁLADA (Zikmund Winter)
  3. Z MELODIÍ SMUTKU (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. ROMANCE O SRDCOVÉM KRÁLI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. BALLADA O VIOLE D’AMOUR. (Bohdan Kaminský)
  6. Andante. (Milan Fučík)
  7. 14. Tak tiše hřbitov leží (Josef Kuchař)
  8. Po stezkách srázných, skalnatých, (Josef Holý)
  9. KLID JARNÍHO VEČERA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  10. Sarah. (Vilém Bitnar)