SVOU VLEČKU...

Otakar Theer

Svou vlečku mělas zmokřenu a tah vždy z cigarett jsi lunou zkřehlým úsměvem divně provázela; a tisíc žertů o lásce jsem slyšel vyprávět tvá ústa, která k rozkoši se znovu nabízela. Však duší mou jak stíny, jež cizí vítr žene, šly v šumu těžkých šatů, mdlé, nyvé, navoněné, šly v šumu těžkých šatů, své šíje odhalené, šly v šumu těžkých šatů kouzelné postavy žen, zjevení němé krásy, stvořené v hrůzu a sen, Grácie s mrtvými zraky, v nichž zápasil soumrak a den.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

236. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZPOMÍNKA Z MORAVY. (Antonín Klášterský)
  2. První kapitola. (Josef František Karas)
  3. Komtessy. (Zikmund Winter)
  4. Ó KRÁSNÁ... (Bohdan Kaminský)
  5. Jak dáma, která stkvostnou toaletu ( H. Uden)
  6. I LOVE YOU, MY DEAR! *) (Antonín Klášterský)
  7. KRASLICE (Josef Holý)
  8. Dvě noci. (Antonín Sova)
  9. MÁ VENUS (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Causerie. (Josef Svatopluk Machar)