SVOU VLEČKU...
Svou vlečku mělas zmokřenu a tah vždy z cigarett
jsi lunou zkřehlým úsměvem divně provázela;
a tisíc žertů o lásce jsem slyšel vyprávět
tvá ústa, která k rozkoši se znovu nabízela.
Však duší mou jak stíny, jež cizí vítr žene,
šly v šumu těžkých šatů, mdlé, nyvé, navoněné,
šly v šumu těžkých šatů, své šíje odhalené,
šly v šumu těžkých šatů kouzelné postavy žen,
zjevení němé krásy, stvořené v hrůzu a sen,
Grácie s mrtvými zraky, v nichž zápasil soumrak a den.
29