MĚSTO.
Město – –!
Se svými mladými sny jsme kráčeli k tobě
rozčarováni pohádkou, jež visela v zlatě tvých věží,
zpola tušíce tvou krásu, tvůj podivný život,
o němž nám vypravovaly chůvy tam daleko, na venkově.
Tys nám ukázalo jednu svou tvář, tys nás nezkušené
vzalo do svých loktů a kolébalo usmívajíc.
Cos nám šeptalo za odpolednů lenivých, byla:
veliká lež, jež spala v tvých očích nekonečných.
Zatím co venkov se budil ku bělostným ránům,
zatím co sedláci obilí sili do černé půdy,
zatím co firmamenty se valila zátopa veliké lásky,
tys nám vzalo vše, cos nám mohlo vzíti,
naše prostá srdce, plná snů a krásy,
naši sílu, naši volnost, naši víru, tichou a uzdravující.
23