MÁM CHVÍLE...
Mám chvíle plné revolt, kdy legiony snů
mne vedou spoutaného, tmou nocí, do jícnu
bouřného Říma, nad nímž se chiméry
vznášejí trylkujíce hymnus Cythéry.
Jdu tam kde v tančírnách, ó klenby z porfyru,
se rdousí pro ženy tlupy hýřilů;
kde chrámy v reflexech lamp svých zářivých
jsou kaditelnicemi, jež žehnou k nebi hřích.
Kde člověk staví hutě, cirky, majáky
dle hlasu duše své; kde krásy zázraky
je i ten poslední lupanar napojen,
kde bozi zemřeli a žije heros jen.
27
Kde putuje smrt v krvi každou slavností,
smrt, kterou zhrdá se ve víru radostí,
kde zákon lásky bývá drsně skandován
od mužů s tmavým vousem a žen kurtisán.
Tam, město divoké, ó semeniště vzpour,
mne žene moje krev, by v zpěvu letních Hór,
kdes v parku žárlivý mne probod’ anonym
a já mřel pro svůj Sen pod žhavým nebem tvým.
28