XXX. Povolání.

Josef Hubert Tichý

XXX. Povolání.
Mezi hory vysokými Krásná zem se rozprostírá, Tam je blaze, tam bych šel rád, Zde mé srdce žalost svírá. Rok po roku pryč utíká, A mým želům není konce, Každé chvílky, té se bojím, Jako plachá srna honce. Žalost svírá zde mé srdce, Tam dlí city zcela jiné, Zde jsou dnové jako roky, A tam rok co chvílka mine. Zde mé oko kalí slza, A tam člověk neví o ní; Zde nač hledím, bol mi nese. A tam slast se k zraku kloní. 46 Tam je blaze, tam bych šel rád, Tam bych zpíval jiné písně, Jen že nechce tvorce světa, Bych odložil ty své tísně. 47

Kniha Básně (1852)
Autor Josef Hubert Tichý