XXX. Povolání.

Josef Hubert Tichý

XXX. Povolání.
Mezi hory vysokými Krásná zem se rozprostírá, Tam je blaze, tam bych šel rád, Zde mé srdce žalost svírá. Rok po roku pryč utíká, A mým želům není konce, Každé chvílky, té se bojím, Jako plachá srna honce. Žalost svírá zde mé srdce, Tam dlí city zcela jiné, Zde jsou dnové jako roky, A tam rok co chvílka mine. Zde mé oko kalí slza, A tam člověk neví o ní; Zde nač hledím, bol mi nese. A tam slast se k zraku kloní. 46 Tam je blaze, tam bych šel rád, Tam bych zpíval jiné písně, Jen že nechce tvorce světa, Bych odložil ty své tísně. 47