XXIV. Vděčnost.

Josef Hubert Tichý

XXIV. Vděčnost.
S trůnu růženého Země po výšinách Jitro když se dívá, Chodívám v dolinách, A mé srdce často Ráje si tam tvoří Pro ty, před nimiž se S pravou úctou koří. V kraje se zanáším, Slzí co neznají, Přenésti je chtěje Sem na zem podtají, Bych uvedl do nich – Do těch krajů blahých, Co neznají slzí, Příznivců svých drahých. 38